Alfréd Radok

*17.12.1914 (Koloděje nad Lužnicí) – †22.4.1976 (Vídeň, Rakousko), český režisér; žák E. F. Buriana. V období 1945–1948 působil v Divadle 5. května, 1946–1947 v Divadle satiry, 1949–1952 zaměstnanec Československého státního filmu, 1953–1954 režisér Vesnického divadla v Praze, 1948–1949, 1954–1959 a 1966–1968 (formálně až do 1972) režisér Národního divadla, 1960–1965 Městských divadel pražských. V letech 1956–1959 byl spolutvůrcem, režisér a umělecký šéf Laterny magiky. Od roku 1968 žil a pracoval jako režisér ve Švédsku, v roce 1972 mu byla zrušena tzv. neplacená dovolená ve vztahu k Národnímu divadlu a byl prohlášen za emigranta. – Usiloval o komplexní využití všech jevištních složek pro dosažení co nejúčinnější jevištní atmosféry, často s prvky expresívní bizarnosti. Herce vedl k psychologicky přesvědčivému ztvárnění postavy. V hudebních inscenacích se snažil o vyjádření hudby vizuálními prostředky. V 50. letech byl napadán jako „formalista“, přesto každá jeho inscenace byla skutečným tvůrčím činem, inspirujícím zejména mladé nastupující režiséry. Jeho dílo patří k vrcholům české divadelní režie 20. století.

Z režií: Vesnice žen (A. Radok, 1945), Veselá vdova (F. Lehár, 1945), Vassa Železnovová (M. Gorkij, 1946), Hoffmannovy povídky (J. Offenbach, 1946), Rigoletto (G. Verdi, 1947), Lištičky, 1948, Podzimni zahrada, 1957 (L. Hellmanová), Jedenácté přikázáni (F. F. Šamberk, 1952), Ďábelský kruh (H. Zinnerová, 1955), Zlatý kočár (L. Leonov, 1957), Komik (J. Osborne, 1957), Hra o lásce a smrti (R. Rolland, 1964), Poslední (M. Gorkij, 1966), Dům doni Bernardy (F. García Lorca, 1967), Vůně květin (J. Saunders, 1968), Der Clown (H. Böll, 1970, Düsseldorf), Dreyfus (J. C. Grumberk, 1975, Göteborg), Emigranti (S. Mrožek, 1976, Norsko)

Filmová režie: Daleká cesta (1949), Divotvorný klobouk (1952), Dědeček automobil (1956).