Alojz Lorenc

*21.6.1939 (Trenčín), poslední faktický náčelník československé tajné policie – Státní bezpečnosti. Narodil se v česko-slovenské rodině v předvečer 2. světové války. Po skončení války a absolvování národní a střední školy spojil svoji životní existenci s vojensky organizovanými sbory; maturitu složil již na popradské škole důstojnického dorostu (1954). Dva roky strávil v Dělostřeleckém technickém učilišti v Praze a Košicích, poslední období (1959–1960) před tím, než se stal důstojníkem z povolání, v Dělostřeleckém učilišti v Martině. Dále působil ve skupině elektrotechniky a radiotechniky katedry základů radiolokace Vyššího dělostřelecko-technického učiliště (od října 1963), které v polovině července 1965 vyústilo v jeho povolání k řádnému studiu Vojenské akademie Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně – specializace radiolokace. Stal se předsedou ZO KSČ posluchačů katedry. V červenci 1970 student kpt. Lorenc ukončil studium. K 1. září 1970 byl přijat do služebního poměru příslušníka SNB a nastoupil ke zvláštnímu odboru MV ČSSR (od června 1971 již zvláštní správa), který byl ústředním orgánem šifrové služby v ČSSR. Již ve druhé polovině roku 1971 Lorenc předložil návrh teoretického modelu šifrovacího automatu ŠA 1, jehož vývoj byl průběžně konzultován s partnerským útvarem KGB plk. Bobyleva v Moskvě. Sovětští specialisté podpořili vývoj šifrátoru, který později obdržel název PAŠA. Počátkem května 1975 byl mjr. Lorenc ustanoven náčelníkem výzkumně-vývojového II. odboru zvláštní správy. Převzal zodpovědnost za přípravu sériové výroby dálnopisného šifrátoru BLANÍK, další vývoj šifrátoru PAŠA, telefonního utajovače ADAM a aplikací třídy šifrátorů řady ŠA. Dne 1. listopadu 1985 vystoupil genmjr. Lorenc na nejvyšší nomenklaturní stupeň své kariéry – stal se prvním náměstkem ministra vnitra ČSSR. Byl však především zodpovědný za veškerou činnost kontrarozvědných útvarů Státní bezpečnosti vnitřního zpravodajství a ekonomiky (včetně krajských 2. a 3. odborů), za sledování a perzekuci všech občanů ČSSR (v některých případech i cizinců) považovaných normalizačním totalitním systémem za představitele opozice či osob jakýmkoliv způsobem narušujících komunistický ekonomický model. Posledním jeho povýšením bylo povýšení na generálporučíka v roce 1989. V době sametové revoluce vydal rozkaz pro příslušníky StB nezasahovat do vývoje situace. Následně vydal příkaz ke skartaci většiny archivních dokumentů StB. V roce 1993 byl Vyšším vojenským soudem v Táboře odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 4 roky, který mu byl posléze na Slovensku zrušen.