Andrej Arseňjevič Tarkovskij

*4.4.1931 (Zavražje, Ivanovská oblast, Rusko – tehdejší SSSR) – †29.12.1986 (podle některých zdrojů 28.12.1986, Paříž, Francie), vlastním jménem Andrej Arseňjevič Tarkovskij, významný ruský režisér, scenárista a příležitostný herec. Byl synem herečky Marie Višňakovové (*1905–†1980) a básníka Arsenije Tarkovského (*1907–†1989). Dětství prožil v Moskvě a v Jurevci, po válce navštěvoval kurzy malířství a hudby, od roku 1951 studoval na moskevském Institutu orientalistiky arabštinu a poté geologii (zúčastnil se i několika výprav na Sibiř), ale studia nedokončil. V letech 1954–1960 vystudoval na moskevském VKIG v ročníku Michaila Romma filmovou režii (studium ukončil známým absolventským snímkem Válec a housle). Od počátku se projevoval jako osobitý tvůrce, vyznávající duchovní hodnoty a citlivě reagující na dobové klima a znepokojivé otázky mravní odpovědnosti. Jeho díla jsou výrazná podobenství, zkoumající neznámé hlubiny v životě člověka i společnosti, procházející trýznivými a traumatizujícími událostmi. Prosycená jsou magickými obrazy, nevšední poetikou, filozofickými meditacemi a nejednoznačnými motivy. Letité problémy se sovětskými orgány a narůstající pocit zmaru z tvůrčí nesvobody ho v roce 1983 přiměly k emigraci. Poslední léta života strávil v Itálii a ve Švédsku, kde také (již vážně nemocný) natočil své dva poslední opusy. Během své tvůrčí dráhy se příležitostně věnoval též divadelní a rozhlasové režii, byl autorem nebo spoluautorem scénářů filmů jiných režisérů a několikrát se objevil ve filmu i jako herec. Jeho první manželkou byla herečka Irina Raušová-Tarkovská (1957–1970), s níž měl syna Arsenije. Tarkovskij byl mimořádnou osobností nejen ruské (sovětské) kinematografie, ale i mezinárodně uznávaným průkopníkem moderní kinematografie, jehož všechny režijní opusy získaly ocenění na mezinárodních festivalech. Zásluhou filmových klubů a několika filmových publicistů se jeho dílo a odkaz těší dlouhodobě mimořádné pozornosti i v České republice – v 80. letech např. vznikla Společnost přátel Andreje Tarkovského, v roce 2007 o něm v ČR žijící řecký režisér George Agathonikiadis natočil televizní dokument Vzpomínky na Andreje Tarkovského (2007). Vybraná filmografie (režie + scénář nebo podíl na něm): absolventský středometrážní snímek Válec a housle (1960), podle povídky Valentina Bogomolova natočené drama o osudech desetiletého chlapce, tragicky postiženého válkou, Ivanovo dětství (1962; Zlatý lev ex aequo na MFF v Benátkách), mistrovská historická freska o životě slavného malíře ikon a krutosti tehdejší doby Andrej Rublev (1966; Cena FIPRESCI na MFF v Cannes), adaptace filozofického sci-fi románu Stanislawa Lema Solaris (1972; Zvláštní cena poroty a Cena FIPRESCI na MFF v Cannes), poeticko – filozofická režisérova trýznivá osobní zpověď Zrcadlo (1975; Donatellův David za nejlepší zahraniční film), mistrovské podobenství o smyslu lidského konání podle povídky bratří Strugackých Piknik u cesty pod názvem Stalker (1979; Zvláštní cena poroty na MFF v Cannes), meditativní příběh tragické vykořeněnosti intelektuála v cizí zemi Nostalgie (1983; Cena za režii ex aequo a Cena FIPRESCI na MFF v Cannes), ve Švédsku natočené tíživé podobenství o zneurotizované civilizaci Oběť (1986; Zvláštní cena poroty a Cena FIPRESCI ma MFF v Cannes, Cena BAFTA za nejlepší zahraniční film).