Andrej Babiš

*2.9.1954 (Bratislava), český podnikatel a politik slovenského původu. Narodil se do rodiny zaměstnance podniků zahraničního obchodu (PZO), nejdříve Strojexport a později Polytechna. Matka pracovala na Ústavu marxismu-leninismu. Díky pracovním povinnostem otce pobývala rodina v Etiopii (od roku 1957 necelý rok), v Paříži (do roku 1961), v Ženevě (od roku 1969). V Ženevě začal studovat státní gymnázium a následně přešel na Collège Rousseau, záhy se ale musel vrátit do Bratislavy, údajně jako pojistka proti emigraci otce. Zde vystudoval Gymnázium Ladislava Novomeského, v roce 1974 maturoval. Pokračoval studiem Vysoké školy ekonomické a po studiu nastoupil do PZO Koospol, záhy pak přešel do PZO Chemapol Bratislava (1978), přejmenovaného později na Petrimex. Na začátku 80. let byl kontaktován StB a stal se nejdříve důvěrníkem StB (od 12.11.1980) a agentem StB (23.11.1982) s krycím jménem „Bureš”, viz obrazová příloha. V Petrimexu, po krátkém působení coby asistent ředitele, měl na starost nákup fosfátů ve francouzsky mluvících zemích – v Maroku, Alžírsku, Egyptě, Jordánsku a Sýrii. Od roku 1985 byl vyslán jako delegát firmy Petrimex a zástupce dalších podniků zahraničního obchodu (mj.  Ligna, Motokov, Koospol. Chemapol) do Maroka, kde působil do roku 1991. V roce 1993 se stal velmi záhy členem představenstva Petrimexu a jednatelem téhož roku v Praze založené pobočky Petrimexu s názvem Agrofert, spol. s r. o. (založen 25.1.1993, krátce po rozdělení Československa). Babiš v roce 1994 vytvořil následnickou akciovou společnost Agrofert, ve které zaujal pozici předsedy představenstva. Po údajné snaze určitých skupin na Slovensku ovládnou Petrimex byl z Petrimexu vyhozen a stal se po nepřátelském převzetí Agrofertu (údajným švýcarským investorem – společností O.F.I. s nejasnými vlastnickými vztahy) majoritním vlastníkem Agrofertu. Získal tím know-how Petrimexu a slibně se rozvíjející byznys s chemikáliemi a umělými hnojivy. Představitelé Petrimexu mluvili o „krádeži za bílého dne”. S Babišem vedli soudní spor, ale neuspěli. Slovenský Petrimex se krátce po této roztržce dostal do finančních potíží a na jaře 1998 v konkurzu zanikl. Afrofert se stal následně jedním z největších prodejců agrochemikálií ve střední Evropě. Stal se také největším českým zemědělským, potravinářským a chemickým holdingem, ovládajícím více než 230 právně samostatných společností a vlastnícím asi 57 tisíc hektarů zemědělské půdy, což představuje přibližně 1,6% veškeré zemědělské půdy v ČR. Od roku 2013 vlastní koncern Agrofert vydavatelskou společnost MAFRA a. s., která vydává dva celostátní deníky Lidové noviny a DNES, včetně jejich webových zpravodajských serverů. Dále má v majetku regionální deník Metro, tři TV stanice, dvě rozhlasové stanice a virtuálního mobilního operátora Mobil.cz. Má pobočku na Slovensku, vlastní společnosti v Německu, Nizozemsku, Polsku a Maďarsku. Do portfolia koncernu patří také největší výrobce umělých hnojiv v Německu, společnost SKW Piesteritz. Odštěpením od koncernu Agrofert vznikla společnost SynBiol, zabývající se výrobou biopaliv. Od schválení novely Zákona o ochraně ovzduší v roce 2010, který zvýšil povinný podíl biopaliv v benzínu a naftě, se příjmy i zisky společnosti SynBiol výrazně zvýšily, takže v roce 2014 činila její konsolidovaná aktiva  11,7 miliardy Kč a konsolidované tržby 888 milionů Kč. 

V roce 2011 vstoupil Andrej Babiš do politiky s nově založeným hnutím ANO (původně zkratka iniciativy Akce Nespokojených Občanů) a od léta 2012 se stal prvním předsedou hnutí. Ve volbách do PS PČR na podzim 2013 se hnutí ANO umístilo na druhém místě se ziskem 18,65% hlasů za vítěznou ČSSD. Babiš se stal poslancem a v lednu 2014 místopředsedou vlády Bohuslava Sobotky a ministrem financí. Z těchto funkcí odešel poté, co premiér Sobotka navrhl jeho odvolání pro skandály, neodvádění daní a ovlivňování novinářů. Ve volbách v roce 2017 hnutí ANO zvítězilo a Babiš byl v říjnu prezidentem Zemanem pověřen sestavením vlády. V prosinci byl jmenován premiérem. V lednu 2018 nezískala ve sněmovně vláda A. Babiše důvěru a podala demisi. V demisi vládla až do června, kdy byl opětovně jmenovaným premiérem Babišem sestaven menšinový kabinet ze zástupců ANO a ČSSD, který v červenci s tichou podporou KSČM získal důvěru sněmovny. V letech 2017 a 2018 byl Babiš opakovaně vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání kvůli neoprávněně a podvodně nabytým dotacím v částce několika desítek milionů korun z EU fondů na volnočasové středisko v jižních Čechách, tzv. Farma Čapí hnízdo. Na podzim 2019 bylo Městským státním zastupitelstvím v Praze stíhání proti obžalovaným v této kauze zastaveno, ale nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman následně rozhodnutí pražských státních zástupců zrušil. Po schválení novely Zákona o střetu zájmů v roce 2016 byl Babiš nucen převést podíly ve svých firmách do svěřenských fondů. Avšak i poté, jak podle nezávislých právních analýz, tak i podle usnesení Evropského parlamentu z 16. června 2020 má Babiš stále vliv na své firmy a je beneficientem těchto firem. Přitom je v politické funkci, ovlivňující rozdělování evropských peněz v České republice. Andrej Babiš se během svého působení v politice dostal do střetu zájmů i v jiných kauzách. V létě 2017 navíc bylo anonymním zdrojem  (Skupina Julius Šuman) zveřejněno podle analýzy vztahů kolem společnosti IMOBA, že Babiš během svého působení na ministerstvu financí vyvedl přes daňové ráje a několik společností vč. SynBiol přes 2 miliardy korun, což je vyhýbání se dani z divident, které představuje přes 300 milionů korun neodvedené daně. Existuje dále důvodné podezření, na základě zveřejněných odposlechů, že v létě 2017 jako ministr financí ovlivňoval a zastrašoval vybrané firmy (např. FAU Přerov, která byla de facto zlikvidována zajišťovacími příkazy DPH, obsavenám účtů atd.). V únoru a březnu 2018 inicioval jako ministr financí kontrolu na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) poté, co ho její ředitel Michal Murín vyzval k rezignaci. V létě 2018 bylo Generální finanční ředitelství německými partnery upozorněno na podezření z krácení daně ve výši 280 milionů korun, provedené pravděpodobně fingovanou reklamou pro různé subjekty na Farmě Čapí hnízdo atd...

V důsledku výše uvedených skutečností se květnu 2017 v sedmi krajských městech uskutečnily demonstrace za Babišovo odstoupení z vládních funkcí a Zemanovo odstoupení z funkce prezidenta. Jen v Praze se demonstrace zúčastnilo několik desítek tisíc lidí. Dne 17.11.2017 zveřejnila skupina studentů kolem Mikuláše Mináře, Benjamina Rolla a Jiřího-Jakuba Zévla výzvu „Chvilka pro Andreje”, ve které žádali, aby dodržoval po volebním vítězsví ANO 2011 a v průběhu vlády zástupců ANO 2011 pravidla demokracie. Šlo o deset bodů, odkazujících na Babišovu předvolební „smlouvu s občany ČR”, např. aby stát neřídil jako firmu, aby se zbavil svých médií a vydal se trestnímu stíhání. Výzva získala následně během tří měsíců online přes 25 tisíc signatářů. Po stodenní lhůtě od předání výzvy, navíc v den 70. výročí komunistického puče v roce 1948 – 25. února, s ohledem na ignorování výzvy, zahájila stejná skupina studentů kampaň „Milion chvilek pro demokracii”. První akcí této kampaně byla petice „Chvilka pro rezignaci”, kterou do června 2019 podepsalo přes 420 tisíc signatářů. Následovala řada demonstrací za odstoupení trestně stíhaného premiéra, z nichž největší proběhly na Letné 23.6.2019 (více než 250 tisíc účastníků) a 16.11.2019 (odhadovaný počet 250–300 tisíc účastníků).

Od roku 2013 se o předvolební kampaně a pozitivní mediální obraz Andreje Babiše a hnutí ANO 2011, zejména na sociálních sítích a internetu, staral marketingový odborník Marek Prchal se svými kolegy. Spolupráci ukončili až po prezidentských volbách 2023. Před volbami v roce 2017 vydal Andrej Babiš vlastním nákladem propagační brožury: O čem sním, když náhodou spím (výrazný podíl M. Prchal) a Andrej Babiš v rozhovorech s 19 osobami. O Andreji Babišovi a jeho dosavadní životní a kariérní cestě napsal knihu investigativní novinář Jaroslav Kmenta – Boss Babiš (2017).