antické divadlo

Souhrnné označení řeckého a římského starověkého divadla. Řekové byli vlastními tvůrci dramatu i diadla jako zvláštní stavby. Řecká tragédie (autoři Aischylos, Sofokles, Euripides), komedie (Aristofanés) i satyrské drama vznikaly v souvislosti s kultickými slavnostmi k poctě boha Dionýsa. Divadelní představení byla v Řecku pořádána formou soutěže o nejlepší hru a o nejlepšího herce, byla přístupna všem vrstvám obyvatel. V jednom představení byly spojovány tři tragédie (trilogie) a satyrské drama. Řekové vytvořili zvláštní druh stavby: nekryté přírodní divadlo (theátron), umístěné zpravidla na svahu návrší s řadou kamenných, stupňovitě stoupajících sedadel. Mělo na svou dobu ohromnou kapacitu (největší 20 000 sedadel). Skládalo se z polokruhového hlediště (theátron), kruhového místa pro sbor a tanečníky (orchéstra) a z jeviště pro akce herců (proskénion), za nímž byla obdélná, nejméně jednopatrová zděná stavba (skéné), kde se herci převlékali a odkud vstupovali do hry. Skéné divadelní prostor uzavírala. Hrálo se výlučně v maskách, ženské role hráli muži. V helénistickém období se dostala do popředí tzv. nová atická komedie (Menandros). Římané převzali od Řeků drama (tragédii i komedii) jako hotový útvar. Římská tragédie (Q. Ennius, M. Pacuvius, L. Accius, L. A. Seneca) byly však většinou nápodobou řeckých vzorů. Přínos je hlavně v námětech z římské mytologie a římských dějin. Širší společenský dosah než tragédie měla tvorba komedií (T. M. Plautus, P. Terentius). Římané v podstatě zachovali architekturu řeckých divadel, vytvořili však z ní souvislou kruhovitou budovu a prostor spojili v architektonický celek. Hlavními částmi byly hlediště (cavea) a vysoké jeviště (scaena), jehož proscénium bylo nižší a hlubší než řecké. Antické divadlo mělo dalekosáhlý vliv na další vývoj divadla na evropském kontinentě. Viz také řecké divadlo antické, římské divadlo antické.