Armand-Jean du Plessis de Richelieu

*9.9.1585 – †4.12.1642, kardinál, francouzský státník, teoretik absolutismu, v letech 1608–1623 biskup v Luconu, od roku 1622 kardinál. Tvůrce protihabsburské politiky za třicetileté války. V roce 1614 zástupce duchovenstva Poitou na zasedání generálních stavů, od roku 1616 člen státní rady, od roku 1617 byl v jejím čele. V červnu 1617 byl Ludvíkem XIII. de facto internován ve své diecézi. V letech 1618–1619 byl v exilu. Významná role, kterou hrál v mírových jednáních mezi Marií Medicejskou a králem v Angouléme v roce 1619 a v Angers roku 1620, znamenala jeho návrat do politiky. V dubnu 1624 se znovu stal členem státní rady a od srpna stál v jejím čele. V roce 1629 byl jmenován prvním ministrem. Dobytím La Rochelle roku 1628 zlomil opozici hugenotů a tzv. ediktem milosti z Alés z roku 1629 výrazně omezil jejich práva. Odpor vysoké šlechty proti jeho centralizační politice vyústil v řadu neúspěšných spiknutí (v roce 1626 byl popraven H. Chalais – *1599–†1626, roku 1632 maršál H. Montmorency, roku 1642 H. C. Cinq-Mars) a povstání šlechty (roku 1631 v Lotrinsku, 1632 v Languedoku), v jejichž čele stál králův bratr G. d´Orleáns a od roku 1629 i Marie Medicejská. Po roce 1630 se jeho postavení definitivně stabilizovalo. V zahraniční politice orientoval Richelieu Francii na územní expanzi v duchu programu přirozených hranic. Po úspěchu ve válce o dědictví mantovské (1628–1631) podporoval od roku 1631 formou subsidií a od roku 1638 i přímou účastí francouzských vojsk válečné akce Švédů v říši. Jako spojenec Nizozemí vyhlásil v roce 1635 válku Španělsku. Roku 1642 připojil k Francii Roussillon. Svou velmocenskou politiku opíral o merkantilismus, podporoval rozvoj manufaktur, výstavbu loďstva a obchod. Rozšířil (od roku 1627) kolonizaci Kanady, pod jeho patronací získala Francie další koloniální državy: 1626 Senegal a Guyanu, 1635 Martinique, 1638 Réunion, 1643 Madagaskar. V roce 1629 podpořil reformu legislativy (code Michau) a v roce 1635 se podílel na založení Académie française.