bachovský absolutismus

Označení politické doktríny a vládního systému v rakouské monarchii v 50. letech 19. století (1851 – 1859). Ztělesňoval kompromis tradičních opor habsburského centralismu (dvůr, úřednická, vojenská a církevní hierarchie) se sílící buržoazií. Iniciátorem a hlavním reprezentantem systému byl A. Bach, podporovaný císařem a F. Schwarzenberkem. Bachovský absolutismus se projevoval byrokratickým centralismem, potlačováním národních politických snah neněmeckých národností monarchie, reakčním sepětím státu a církve (konkordát s Vatikánem v roce 1855), absencí ústavy a potlačením samosprávy, v zahraniční politice pak odklonem od spojenectví s Ruskem. Zároveň však omezoval politický vliv statkářské šlechty a zachovával mnohé ekonomické a správní reformy, vybojované za buržoazní revoluce v roce 1848. Růst státního dluhu a porážka Rakouska v Itálii roku 1859 způsobily pád bachovského absolutismu a vyvolaly nutnost ústavních reforem v rakouské monarchii.