bitva u Monte Cassina

Spojenecko-německá bitva za druhé světové války (1944). Po tuhých bojích, které následovaly po vylodění u Salerna (září 1943) a Anzia, se Spojenci přiblížili k městu Cassino ležícímu na silnici do Říma. Důležitým bodem německé obrany zde byl benediktýnský klášter na skále nad městem. Spojenci se rozhodli město obsadit, aby získali přístup do údolí Liri a k hlavnímu městu Itálie. Němci vedení generálem von Sengerem klášter zpočátku neobsadili a rozmístili se v maskovaných postaveních na kopci. Následoval útok americké 34. divize, který ztěžovala tuhá zima i fanatický odpor nepřítele. Američané se poté stáhli, druhý útok (provedený tentokrát Novozélanďany, Indy a Brity) následoval v únoru 1944. Němci mezitím obdrželi posily elitních výsadkářů. Spojenečtí velitelé (Američan generálporučík Clark a Novozélanďan generálporučík Freyberg) se dohadovali o možnosti zničení kláštera, nakonec bylo rozhodnuto o náletu a památka zpustošena. Trosky však představovaly ideální úkryty pro německé vojáky, kteří je urychleně obsadili. Jejich křížová palba donutila Freyberga po třech dnech druhý útok odvolat. Třetí útok přišel 15.3. a zúčastnili se jej Novozélanďané a Indové, 23.3. však opět selhal. Se čtvrtým útokem Spojenci počkali na jaro a po zlepšení počasí a mohutném bombardování zahájil 12.5. ofenzívu 2. polský sbor. Po tuhých bojích vstoupili Poláci 18.5. do trosek kláštera, které Němci těsně předtím vyklidili. Spojenecké ztráty v bitvě dosáhly 45000 mužů.