bonsaj

[Japonština], botanika (bonsai), umění pěstování miniaturních stromů v nádobách. Bonsai znamená v japonštině rostlina v ploché nádobě. Pěstování malých stromů v nádobách se objevilo v Číně před 2 tisíci lety. V 6. století našeho letopočtu bylo dovezeno do Japonska. Moderní způsob pěstování bonsají vznikl začátkem 20. století. Podobně jako jiné druhy východních nauk a umění jde i u bonsaje o celou filozofii, kladoucí nároky nejen na technologii pěstování, ale i na osobnost pěstitele. Při správném pěstování může bonsaj žít po stovky let a může se stát symbolickým pojítkem mezi generacemi. Tradiční bonsaj musí odpovídat určitým tvarovým a proporčním požadavkům. Bonsaj musí být také tvarově a typově shodná se stromem téhož druhu, vyrůstajícího v přírodních podmínkách. Nádoba by měla mít jednoduchou formu a nenápadné zbarvení. Strom i nádoba pak musí být v kompoziční shodě. Bonsaj se dělí podle rozměru od okraje nádoby po nejvyšší bod rostliny na velké bonsaje (60 – 120 cm), střední bonsaje (30 – 60 cm), malé bonsaje (15 – 30 cm), miniaturní bonsaje (5 – 15 cm), u kterých se rozlišuje bonsaj s drápkem (5 – 15 cm) a baby bonsaj (7,5 – 15 cm). Podle formy se dělí dále na Chokkan, Moyogi, Shakan, Fukinagasi, Hokidachi, Kengai, Han-kengai, Ishitsuki, Sokan, Sankan, Kabudachi, Yose-ue, Ikadabuki.