britsko-americká válka

Ozbrojený konflikt mezi USA a Británií (1812–1814). K vypuknutí války vedl vzrůst napětí mezi oběma velmocemi, který měl několik příčin – britskou blokádu amerických přístavů, přerušení amerického obchodu s Francií, násilné verbování občanů USA do britského válečného loďstva a britskou podporu indiánských akcí v pohraničních oblastech Spojených států. V polovině roku 1812 převládl v Kongresu USA vliv stoupenců války s Británií, kteří doufali v zisk Kanady (a případně i Floridy – državy britského spojence Španělska). Prezident Madison 18.6.1812 vyhlásil Británii válku. Americký útok na Kanadu navzdory početní převaze selhal, v bitvách na Erijském jezeře (10.9.1813) a na řece Thames (5.10.1813) však už Američané zvítězili. Britové roku 1814 vyslali do Ameriky posily (uvolněné porážkou Napoleona). Jejich jednotky pak 24.8.1814 dobyly Washington a vypálily vládní budovy. Útok na Baltimore Američané v září odrazili, celkově však USA válkou velmi trpěly – postižen byl zejména obchod. Madison přijal nabídku ruského cara Alexandra I. na prostředkování už v prosinci 1812, Britové však byli ochotni jednat až o rok později. Konflikt ukončil podpis mírové smlouvy v Gentu. Ta neřešila sporné otázky, kvůli nimž válka začala, Británie si však jejím uzavřením chtěla z mezinárodního hlediska uvolnit ruce vzhledem k právě probíhajícím jednáním Vídeňského kongresu.