Carl Friedrich Weizsäcker

[Vajczekr], Carl Friedrich Freiherr von, *28.6.1912 (Kiel) – †28.4.2007 (Starnberg), německý fyzik a filozof, badatel v oblasti jaderné fyziky, astrofyziky, filozofie přírody a globálních problémů lidstva, zabýval se unitární teorií elementárních částic, původem a vývojem hvězd, profesor univerzity v Göttingenu, Hamburku a Starnbergu. V roce 1938 vytvořil teorii uvolňování energie v nitru hvězd. Weizsäcker byl jedním z představitelů kodaňské školy, stoupencem subjektivně idealistického výkladu novodobé fyziky, blížil se novokantovské rehabilitaci náboženství. Viděl ve vědě a technice jádro moderní kultury. V roce 1995 byl Weizsäcker v České republice vyznamenán Mezinárodní cenou Karla IV. udílenou významným osobnostem vědy, kultury a politiky, které svým dílem reprezentují směřování současné civilizace. Hlavní díla: Christlische Glaube und Naturwissenschaft (Křesťanská víra a přírodní vědy), Über die Freiheit (O svobodě), Der Garien des Menschlichen (Zahrada lidskosti).