charisma

Tento pojem přenesený z křesťanství do politické sféry znamená zvláštní nadání, dar, mimořádné až nadpřirozené vlastnosti a schopnosti, kterými disponují určití lidé. Původní význam tohoto slova pochází z katolické věrouky. V novozákonní řečtině se charismatem rozumí dar z Boží milosti, výjimečný duchovní dar seslaný Duchem svatým některým prorokům či kazatelům. V současnosti existují charismatická hnutí (například církve letniční), jenž se zabývají uzdravováním, prorokováním či vymítáním démonů pomocí charismat. Nový význam pojmu charisma dal německý sociolog Max Weber (1864–1920), který tímto termínem označil druh autority. Charismatická autorita je podle něj založena na souboru výjimečných a nevšedních vlastností vůdčí osobnosti, které ji předurčují k vládnutí. Tomuto jedinci (charismatikovi) bývá projevována zvláštní důvěra a úcta. Vysoce nadprůměrné schopnosti jsou často připisovány politickým vůdcům. I v demokratických režimech hraje charisma polických lídrů důležitou roli při ovlivňování lidí. Například osobní charisma Margaret Thatcherové mělo nesporný vliv při jejím prosazování konzervativní politické linie. Zcela zásadní roli pak hraje charisma vůdce v totalitních režimech (kupříkladu Benito Mussolini, Adolf Hitler či Muammar Kaddáfí). Charisma nemusí být vždy spjato s vůdcovstvím, přeneseně se pod tímto pojmem rozumí neobyčejná schopnost oslovovat druhé a přitahovat je.