chemické inženýrství

Teorie chemické techniky – odvětví inženýrství, vědní obor zabývající se inženýrskotechnickými problémy zejména chemického, potravinářského, farmaceutického průmyslu. Základním posláním chemického inženýrství je přenos v laboratoři vyvinutých procesů do vědecky optimální formy průmyslového procesu včetně stanovení výrobní kapacity, potřeby surovin a energie. Chemické inženýrství se rozvíjelo v 1. polovině 20. století, kdy nahradilo empirické a řemeslné postupy, umožnilo rozvoj chemické velkovýroby teoretickým zpracováním koncepce a zavedením tzv. základních (jednotkových) operací, například sušení, míchání, filtrace, fluidace, drcení, granulace, destilace, absorpce, extrakce, krystalizace, sublimace, tepelné výměny, z nichž je možno sestavit každý technol, postup. V polovině 50. let byla rozvinuta teorie společných základů chemického inženýrství pro proudění, sdílení tepla, hmoty a hybnosti, rovnováhy a kinetiky chemických reakcí. Použití samočinných počítačů při řešení velmi složitých matematických vztahů umožnilo další kvalitativní rozvoj chemického inženýrství, například v hydrodynamice, sdílení tepla a hmoty, reaktorovém a systémovém inženýrství. Na chemické inženýrství navazují obory chemické technologie, chemického strojírenství, automatizace a ekonomie.