církevní hra

Základní forma středověkého dramatu. Vznikla původně na církevní půdě v rámci náboženských obřadů liturgického charakteru. Jako zcela nový dramatický žánr se zrodila nejdříve ve Španělsku (auto), kde duchovenstvo využilo oblíbené lidové zábavy s divadelními prvky, vtisklo jim dějový obsah příběhů ze Starého a Nového zákona a zařadilo je do církevních ceremonií. Ve Francii začala církev vkládat předvádění biblických příběhů přímo do bohoslužby. Zhruba od 12. století pronikal i do těchto výjevů postupně světský živel a s nimi také národní jazyk a verš. Vlivem laického živlu však liturgické hry ztrácely na obřadnosti a musely být vykázány z kostela na náměstí. Další vývoj církevních her probíhal na veřejných městských prostranstvích, kde se zvláště z velikonočních her vyvinul rozsáhlý divadelní útvar zvaný mystérium (předváděl zdramatizované příběhy ze života Kristova). Ve 14. století moralita zachycovala zápas alegorických postav ctnosti a hříchů o duši člověka. Středověké drama, v němž církevní hra zaujímala dominantní postavení, začalo odumírat s nástupem renesance. V 17. století církevní hra přežívala ještě v barokním divadle jezuitském.