Čuvašská literatura

Zakládá se na bohaté ústní lidové slovesnosti. První písemné záznamy pocházejí z 18. století. Ze zájmu o folklór vzešla i literatura umělá (S. M. Michajlov, *1821 – †1861), její tematiku rozvíjeli osvícenští spisovatelé (I. J. Jakovlev, *1848 – †1930) v duchu národního obrození a vytvoření původní národní literatury (I. I. Ivanov, *1848 – †1885, I. N. Jurkin, *1863 – †1943). Díky jejich úsilí se čuvaština prosadila jako literatura jazyková (M. F. Fjodorov, *1848 – †1904). Začátkem 20. století do literatury proniká revoluční poezie (T. Timki, *1889 – †1916, N. I. Polorussov-Šelebi, *1881 – †1945) a dosahuje klasických poloh v díle K. V. Ivanova (*1890 – †1915). Poezii s revoluční tematikou (M. Sespel', *1899 – †1922, I. E. Achach, *1898 – †1920) následuje próza, zobrazující revoluční změny ve společnosti zejména na vesnici a proces emancipace ženy (D. V. Isajev, *1905 – †1930, S. F. Fomin, *1903 – †1936). Platformou literárních diskusí se staly literární časopisy (Suntal, od roku 1924). Od 30. let se prosazoval sociální realismus, zejména v tvorbě mladých autorů (J. G. Uchsaj, *1911, L. J. Agakov, *1910 – †1977, A. E. Alga, *1913 – †1977), zobrazující budování nové společnosti. Roku 1934 byl založen svaz spisovatelů. V poválečné literatuře přévládala tematika hrdinství sovětských lidí za války (P. P. Chuzangaj, *1907 – †1970, K. S. Turchan *1915, V. L. Sadaj, *1926), rozvíjel se historický román (A. F. Talvir, *1909). Literatura ve 20. století zobrazovala problematiku soudobé dělnické třídy (A. V. Jemeljanov, *1932, G. V. Krasnov, *1936, A. N. Lazarevová *1917).