dekorace

[Latina], divadelní hlavní součást jevištní výpravy, tvořící prostředí pro hru herce a vyznačující časoprostor dramatického děje. V historii se používaly podle typu divadelního prostoru dekorace malířské (užitím malovaných kulis zvláště u tzv. perspektivní scény 17.–19. století), plastické (sochařské a architektonické prvky) a světelné (filmové projekce ap.). Po výtvarné stránce navrhuje dekorace scénograf; dekorace je do jisté míry závislá na dobových směrech ve výtvarném umění. Dekorace se užívala už v antickém divadle, ale podstatně se rozvinula od dob renesance a baroku. Analogicky se dnes používá dekorace i ve filmu a v televizi; tam je dekorace stavba nebo zařízení scény v ateliéru i exteriéru, v níž se natáčejí záběry hraného filmu. Staví se většinou z lehkých, jednoduše sestavovatelných prvků ze dřeva nebo umělých hmot. Ateliérové dekoraci například pokoje chybí strop, na jeho místě jsou zavěšena svítidla.