Divadlo Pod Palmovkou

České pražské divadlo založené roku 1905 Marií Groszovou pod názvem Nové divadlo Praha VIII. v Libni v budově stojící na místě bývalého hostince. První inscenací, která byla uvedena 16.12.1905, byla hra Pollykarpa Starého Magdalena. Od roku 1907 neslo divadlo jméno Divadlo Marie Zieglerové v Libni (podle jeho majitelky) a mělo původně dva soubory, operetní a činoherní. Opereta ale ukončila svou činnost v létě téhož roku a v listopadu 1909 skončilo i celé divadlo. Po dlouhá léta byl pak v libeňské budově Lidový dům. Po 2. světové válce byla budova zchátralého divadla obnovena a 27.10.1949 v něm zahájilo první divadelní sezónu Divadlo S. K. Neumanna. Vedoucím duchem byl režisér Jan Strejček, který se souborem usiloval o lidové divadlo s náročnými aspekty. Po něm se významně zapsal do dějin libeňské scény Václav Lohniský, od roku 1956 její šéfrežisér a o dva roky později ředitel. Díky němu (a režisérovi Jaroslavu Dudkovi) vznikla řada významných inscenací (např. hry A.Millera Pohled z mostu, Aristokraté). V 70. letech 20. století byly uváděny vedle řady době poplatných her také pozoruhodné inscenace režisérů Otomara Krejči (Čechovův Platonov), Jana Grossmana (Čechovův Strýček Váňa, Albeeho Kdopak by se vlka bál, Sofoklův Oidipus), Karla Pokorného (adaptace Olbrachtova románu Bratr Žak), Pavla Háši (Tylův Čert na zemi) nebo Oty Ševčíka (slavná inscenace Dvanáct rozhněvaných mužů). Od 27.9.1990 nese libeňská scéna název Divadlo Pod Palmovkou. Vzniká zde řada pozoruhodných inscenací jak ředitele a režiséra Petra Kracika (dramatizace Steinbecka O myších a lidech, Ibsenův Peer Gynt, Shakespearův Hamlet), tak dalších režisérských osobností (J. Korčák, Ota Ševčík, Jaroslava Šiktancová, Jana Kališová, Ivo Krobot, Juraj Deák, Jan Hřebejk, Michal Lang nebo Lucie Bělohradská).