elektrická kytara

Elektrický hudební nástroj, vzniklý na základě série pokusů a spolupráce mezi hudebníky, nástrojaři a inženýry v USA v pruběhu 30. a 40. let 20. století. Jejich cílem byl nástroj hlasitější, který by ale přitom byl zvukově věrnou kopií akustické kytary. Nejrpve byli používány mechanické metody (např. rezonátorové kytary), posléze se přešlo k zesílení zvuku pomocí elektromagnetických snímačů. Jako první realizoval tuto myšlenku Adolph Rickenbacker. Elektromagnetické snímače byly zkoušeny na havajských a španělských kytarách, jedinou možnou cestou se však ukázalo nahrazení tradičního dutého korpusu (těla kytary) korpusem plným, který omezil prolínání zvuku strun s akustickým zvukem kytary, zjednodušil výrobu a vydláždil cestu moderní elektrické kytaře. Zasloužili se o to především Les Paul, Paul Bigsby, Merle Travis a Leo Fender. Elektrická kytara se stala symbolem moderní populární hudby druhé poloviny 20. století. Je zajímavé, že zvuk nástroje se dynamicky vyvíjel a neustále vyvíjí (zvuk akustické kytary přestal být poměrně rychle ideálem a začalo se usilovat o zvuk nejrůznějším způsobem zkreslený), ale způsob výroby a typy kytar se od 50. let prakticky nezměnily – klasické typy Les Paul Gibson, Fender Telecaster a Fender Stratocaster jsou stále v oblibě.