Emil Hácha

*17.7.1872 (Trhové Sviny) – †27.6.1945 (Praha), český státník, právník. Roku 1896 absolvoval právnickou fakultu pražské univerzity, potom pracoval jako úředník zemského výboru Království českého a rada Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni. Roku 1925 byl T. G. Masarykem jmenován prezidentem senátu Nejvyššího správního soudu. Hácha publikoval vědecké práce z oboru mezinárodního práva, byl také znalcem anglické literatury (se svým bratrem přeložil román Tři muži ve člunu Jeroma Klapky Jeroma). Po Mnichovu a po abdikaci E. Beneše na úřad prezidenta, byl dne 30.11.1938 zvolen jako nezávislá osobnost prezidentem republiky. Po vyhlášení Protektorátu, odmítl v říjnu 1939 slib věrnosti Hitlerovi. Byl ve spojení s Edvardem Benešem. Dne 9. června 1942, při Heydrichově pohřbu jednal v Berlíně znovu s Hitlerem, který otevřeně hrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě během války. V době heydrichiády, po vyhlazení Lidic a masových popravách a výhružkách Hitlera se Hácha zlomil. Navíc u něj postupovala rychle arterioskleróza, a jak po válce prohlásil Národní soud, od ledna 1943 nebyl fakticky odpovědný za své činy. Dne 13.5.1945 byl zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankrác, kde zemřel ve večerních hodinách 27. června 1945. Pohřeb se konal o tři dny později. Z příkazu ministra vnitra nesmělo být Háchovo jméno vyryto na jeho náhrobním kameni.