feminismus

Zápas za uznání práv žen, za rovnoprávnost mezi pohlavími a za redefinici ženství. Již ve středověku se někteří autoři začali zabývat tématem společenské identity žen a obhajovali rozšíření ženské politické moci a vlivu, například Christine de Pisan v díle Kniha o městě dam (1405). Počátky moderního feminismu se však spojují s publikací Mary Wollstonecraftové Obrana ženských práv (Vindication of the Rights of Woman, 1792). Autorka v ní mluví o obraně politických a přirozených práv žen a zpochybňuje přijímané ideje o rozdílných schopnostech obou pohlaví. Typické feministické hnutí představují tzv. sufražetky, které na přelomu 19. a 20. století bojovaly za volební právo pro ženy. Této rovnoprávnosti bylo nakonec dosaženo ve většině evropských zemích, ale tento fakt měl jen malý vliv na nerovné postavení žen v jiných sférách. Tento názor zastávala již ve své době významná představitelka tzv. anarcho-feminismu Emma Goldman, která nepodporovala pouhá občanská a politická práva žen, ale právo ženy na život jako svobodné a rovnoprávné bytosti. Skutečná emancipace ženy podle ní začíná v ženské duši. Ženy si musí uvědomit svou cenu a bojovat za ni. Po roce 1920 zažilo světové feministické hnutí několik desetiletí odmlky, která souvisejí s dobou 2. světové války a obdobím nacistické diktatury a jejího nástupu ve 30. letech 20. století. V poválečném období pak ustupovala ženská otázka před hladem a sociálními problémy. V 60. letech 20.století se feministická hnutí opět dostávají do popředí. Feminismus byl v této době úzce spojen s bojem za lidská práva, práva minorit a se studentským radikalismem. Ženy se začaly realizovat nejen v politice a v zaměstnání, ale v různých ekologických, lidskoprávních a zájmových organizacích. Začaly pracovat i na své fyzické kondici, učily se sebeobraně a různým bojovým uměním. Vstoupily tak do oblasti, která byla považována za biologicky mužskou. Ženská hnutí nové doby se začala zabývat daleko širším spektrem problémů než ta předešlá, požadovala mimo jiné rovnoprávnost na poli ekonomickém či právo na potrat. V 70. letech se od sebe začínají výrazněji vymezovat jednotlivé proudy feminismu. Jedním z nejvýraznějších proudů se stává liberální feminismus, který dominuje i v současnosti.