Fidel Castro

[Kastro], *13.8.1926 (podle některých pramenů 1927) – †25.11.2016 (Havana), kubánský revolucionář a politik. V roce 1950 absolvoval studium práv na havanské univerzitě a do roku 1952 pracoval jako právník. Coby odpůrce Batistova režimu na Kubě vedl v roce 1953 útok na kasárna Moncada v Santiago de Cuba, téhož roku byl chycen a po dva roky vězněn. V letech 1955–1956 byl v exilu v Mexiku a Spojených státech. Po návratu na Kubu vedl v letech 1956–1959 útoky (partyzánskou válku) proti vládě Fulgencia Batisty, který byl svržen (1956) a donucen odejít do exilu. Castrova vláda, politicky orientovaná na sovětský blok, posléze prosadila socialistický experiment (socialistickou republikou byla Kuba vyhlášena roku 1961). Až do roku 1976 byl Castro předsedou revoluční vlády, poté kumuloval moc ve svých rukou a stal se hlavou státu. Roku 1962 vrcholila studená válka tzv. kubánskou krizí, kdy svět stál téměř na pokraji jaderné války: Castro umožnil SSSR umístit na Kubě jaderné rakety, americký prezident Kennedy sáhl k námořní blokádě ostrova za účelem jejich odstranění, sovětský vůdce Chruščov tehdy souhlasil za příslib, že USA neprovedou invazi na Kubu. Raketové základny byly za dozoru OSN zlikvidovány. Vzhledem ke Castrově podpoře levicových hnutí v zemích Střední a Jižní Ameriky i jinde se mluvilo o tzv. vývozu revoluce (např. do Angoly – přímá vojenská pomoc tamním komunistickým organizacím). Od roku 1989, v souvislosti s politickými změnami ve střední a východní Evropě, se Kuba dostala do izolace, ztrácela spojence a hospodářské partnery (věřitele). Režim Fidela Castra prožíval počátkem 90. let 20. století po ukončení pomoci bývalého tzv. socialistického tábora silnou ekonomickou krizi (vrcholila v roce 1993), spojenou s masovou emigrací do USA. Na přelomu let 1994–1995 začal díky umírněné liberalizaci ekonomiky a zahraničním investicím pozvolný hospodářský růst (zejména rozvoj turistiky). V červenci 2006 ze zdravotních důvodů předal Fidel Castro moc ve státě svému bratrovi Raúlovi, v únoru 2008 se oficiálně zřekl nejvyšších státních funkcí a po několika letech mimo veřejnou politiku zemřel.