futurismus

[Futurizmus, latina], směr v literatuře, výtvarném umění a divadle první čtvrtiny 20. století. Usiloval o reformu umění a lidské aktivity vůbec, jež by byla adekvátní dynamickému charakteru moderního života. Negaci tradičních hodnot, do níž futurismus promítal svůj opoziční postoj, odpovídalo v oblasti umění programové narušování dosavadních estetických a poznávacích kontextů, jež mělo vyvolávat v konzumentovi konfliktní situaci a tím ho vymaňovat z navyklých kulturních a společenských stereotypů. Poezie, jíž bylo přisuzováno dominantní postavení, byla koncipována jako popření všech jazykových zvyklostí, proti tradiční skladbě se kladlo slovo osvobozené z konvencí gramatických konstrukcí, schopné vyjádřit zvuky moderní civilizace. Počátky literárního futurismu jsou spjaty se jménem italského básníka F. T. Marinettiho a jeho Futuristickým manifestem (rok 1909). Italský futurismus pro svůj radikalismus vyúsťující k výzvám zničit kulturu minulosti a ke glorifikaci války se po nástupu fašismu, který přivítali s Marinettim i někteří další básníci, dostává na okraj literárního dění a také evropského literárního zájmu. Ruský futurismus, který se vyhranil do několika skupin a odvětví, představuje modifikaci původních podnětů. V divadle se futurismus projevil krátkodobou vzpourou proti akademismu a postupům divadla zvláště záměrnými provokacemi hlediště a maximálním dynamizováním jevištních akcí. Futurismem byl ovlivněn V. Majakovskij (tragédie Vladimír Majakovskij, provedená Futuristickým divadlem v Petrohradě roku 1913; Ve výtvarném umění rozšířen v letech 1909–1916 v Itálii a v období let 1912–1916 v Rusku. Italský futurismus, zaměřený zejména na oslavu technické civilizace a její dynamičnosti, vytvořil program v podobě systému zásad (princip tzv. absolutního pohybu, jehož výrazem jsou silové linie vyjadřující pohyb předmětu do prostoru a princip simultánnosti). Hlavní představitelé: U. Boccioni, Carlo Carrà, L. Russolo, G. Balla, G. Severini. Ruský futurismus, odlišný tematicky (venkovský život a příroda); nevytvořil a nepřijal systém výtvarných pravidel a je charakterizován odporem k militarismu a oslavě síly. Výtvarně nebyl tak vyhraněn jako italský futurismus a v tvorbě většiny umělců představuje krátké období přechodu k jiným směrům (K. Malevič, N. Gončarovová, M. Larionov, V. Tatlin).