Giambattista Vico

[Viko], Giambattista, *23.6.1668 – †23.1.1744, italský filozof a sociolog. Jeden ze zakladatelů filozofie dějin, tvůrce teorie historického koloběhu, profesor univerzity v Neapoli. Vico připouštěl existenci božského principu, ze kterého vycházejí zákony historie, ale zároveň ukazoval, že společnost se vyvíjí na základě vnitřních, zákonitých příčin, že za iracionálním zmatkem dějinného průběhu lze najít koherenci a racionální řád. Vicova metafyzika tak má materialistické rysy. Každý národ prochází podle Vica ve svém vývoji třemi epochami (božskou, heroickou a lidskou) jež jsou analogické obdobím života člověka – dětství, mládí, zralosti. Stát vzniká až v heroickém období a je vládou aristokracie. V lidské epoše je vystřídán demokratickým státem, kde vítězí svoboda a přirozená spravedlnost. To je vrchol vývoje lidstva, po němž podle Vica nastupuje úpadek a společnost se vrací do původního stavu; pak znovu začíná vývoj po vzestupné linii, nový koloběh. Vikovo myšlení je v podstatě antikarteziánské, antisenzualistické, protiosvícenské. Základem jeho myšlení je platonismus. Odpověd na to, jak „barbarští“ lidé mohli dát vzniknout společnosti, viděl Vico v konceptu božské prozřetelnosti. Jedině láska k Bohu vede k civilizaci, neboť dává možnost překonat vášeň a egoismus člověka. Vzpoura proti bohu je podle Vica vzpourou proti pravdě a má za následek civilizační rozklad a pád. Hlavní dílo: Principi di scienza nuova ďintorno alfa comune natura delle nazioni (Základy nové vědy o obecném charakteru národů).