Halič

Historické území na úpatí Karpat od horní Visly po Prut, v jihovýchodním Polsku a na severozápadě Ukrajiny. – Od 6. století osídlena Slovany. V 10. století západní byla Halič polská, východní Halič součástí Kyjevské Rusi. V letech 1144–1199 Haličské, v letech 1199–1352 Haličsko-volyňské knížectví; po jeho rozpadu uplatňovali na Halič nároky polští a uherští panovníci (roku 1350 uzavřena smlouva mezi pol. králem Kazimírem III. Velikým a uherským Ludvíkem I. Velikým z Anjou, která zajišťovala případnou realizaci uherských nároků). V roce 1387 polský král Vladislav II. Jagiello obsadil východní Halič a ta se stala součástí pol. státu. – Při prvním dělení Polska v roce 1772 posloužila smlouva z 1350 jako právní záminka k připojení Haliče do rakouského záboru; z Haliče se stala rakouská korunní země se správním centrem Lvovem. Při třetím dělení Polska v roce 1795 byla k rakouskému území připojena i západní Halič (v roce 1809 byla dočasně ztracena a na základě rozhodnutí vídeňského kongresu znovu k Rakousku připojena kromě Krakova, který byl připojen až 1846). Za 1. světové války se stala bojištěm. Od roku 1918 součást Polska. Východní Halič byla roku 1939 znovu sjednocena s Ukrajinou.