halogenace

[Řečtina], chemická reakce zavádějící do sloučenin halogen. Vedle halogenů se jako halogenační činidla používají například halogenvodíky, halogenidy a oxyhalogenidy fosforu a síry, často v přítomnosti katalyzátorů, například halogenidů železa, nebo za spolupůsobení záření. Halogenace organických sloučenin lze z hlediska průběhu členit na substituce, tj. záměnu jednoho prvku, například vodíku, nebo skupiny, například hydroxylové, za halogen, a na adice, probíhající zejména u sloučenin s násobnými vazbami. Největší technický význam má přímá halogenace, především chlorace nejrůznějšich typů organických látek, poskytující významné chlorderiváty. Zavádění fluoru, fluorace je základem operací výroby freonů, bromace a jodace se uplatňují například při výrobě léčiv.