harmonie

Hudba, souzvuková složka hudebního projevu. S melodií a rytmem je to jeho třetí základní prvek. Nauka o harmonii se zabývá stavbou, spojováním, významem a použitím akordů v hudební skladbě. Dělí se na diatoniku, chromatiku a moderní harmonii. V diatonice se probírají zvláštní způsoby vedení hlasů, čtyřhlasá úprava kvintakordů, užívání sextakordů, kvartsextakordů, hlavních a vedlejších harmonických funkcí, septakordů a nónových akordů. Dále to jsou druhy závěrů, sekvencí, melodických tónů a distonických modulací. Chromatika vychází z diatoniky a zahrnuje navíc zejména mimotonální dominanty, další harmonické funkce (frygický a lydický kvintakord), alterované akordy, chromatické, enharmonické a chromaticko-enharmonické modulace. K moderní harmonii patří například kvartové akordy, bitonalita, polytonalita, harmonické zásady platné pro atonální hudbu ap. K základním harmonickým pojmům se řadí harmonická funkce, tj. význam akordu v tonální harmonii. V diatonice rozlišujeme tři základní harmonické funkce: tóniku (značka T, stojí na prvním stupni tóniny, v C dur c – e – g), dominantu (značka D, stojí na pátém stupni, v C dur g – h – d) a subdominantu (značka S, stojí na čtvrtém stupni, v C dur f – a – c).