herectví

Umění zobrazovat (v divadle, filmu, televizi a rozhlase) postavy, popřípadě věci či jevy, prostřednictvím herců. Herec organizuje své chování formou hry a souhry s dalšími herci jako dramatické jednání postavy, které je sdělením pro diváky. Podle způsobu projevu dělíme herectví na činoherní, operní, operetní, pohybové (balet, pantomima), loutkové. U divadelního herectví určuje styl hry přímý kontakt s divákem, umělé prostředí jeviště a skutečnost, že při každém představení herec tvoří znovu postavu. Styl filmového herectví určuje chování v pseudoreálném prostředí a celkový výsledek ovlivňuje kamera (druh záběru) a montáž. Podobně u televizního herectví, kde je větší podíl detailních záběrů, předpokládající jemnější techniku mimiky a hlasu, se zaměřením na vnitřní výraz herce. U rozhlasového herectví je postava tvořena jemnou hlasovou technikou. Zvláštní formou je loutkové herectví, spočívající v ovládnutí pohybů ukazované loutky, doprovázené hlasem.