hudba lidová

A) projev lidové hudební tvořivosti (lidová píseň, lidová taneční a instrumentální hudba), vytvářející v rámci určité kultury relativně samostatnou hudebně stylovou oblast vesměs v protikladu k umělé hudbě. Nositelem a tvůrcem lidové hudby je zvláště venkovský lid. Lidová hudba je kolektivní a anonymní ve své tvorbě (patří k ní však i zlidovělé projevy umělého původu) a uchovává se ústním podáním. Tvorba a interpretace lidové hudby často splývá v jeden proces. Každá lidová hudební kultura tvoří specifický organický celek. Projevuje se v užití určitých výrazových prostředků, například melodických typů, harmonických postupů, rytmických formulí, formálních a architektonických principů, ve zvláštním způsobu interpretace a podobně. Charakteristickým znakem lidové hudby přitom zůstává tvarová i přednesová variabilita. Výzkumem lidové hudby se zabývá etnomuzikologie; b) soubor hudebníků, kapela různého obsazení podle krajových a jiných zvyklostí; c) druh zábavné a taneční hudby.