indukční ohřev

Způsob ohřevu vodivého materiálu teplem, které vzniká vířivými proudy, indukovanými v materiálu ohřívací cívkou, napájenou střídavým proudem. Podle kmitočtu použitého proudu je indukční ohřev nízkofrekvenční (o kmitočtu 50 Hz), středofrekvenční (o kmitočtu 400–10000 Hz) a vysokofrekvenční (o kmitočtu 70–450 kHz). Hloubka ohřevu materiálu pod povrchem se řídí použitým kmitočtem proudu: čím je vyšší, tím slabší povrchová vrstva se ohřeje. Proud se přivádí cívkou zhotovenou obvykle z měděné trubky, chlazené vodou. Její tvar je přizpůsoben tvaru povrchu ohřívaného předmětu. K indukčnímu ohřevu jako významnému druhu průmyslového ohřevu patří například ohřev roztaveného materiálu (indukčně ohřívané předpecí), tavení kovových materiálů, ohřev materiálů pro tváření v kovárnách a válcovnách, pro tepelné zpracování (kalení, zejména povrchové žíhání, zušlechťování), pro ohřev svarů.