infekční laryngotracheitida psů

Psincový kašel, Canine infectious tracheobronchitis, kennel cough – každé infekční onemocnění postihující hrtan, průdušnici a průdušky, které není způsobeno virem psinky. Podíl na vzniku této nemoci má více původců. Mezi nejčastěji izolované virové patogeny patří virus parainfluenzy psů typu 2 a psí adenovirus typu 2, kteří jsou velmi infekční a po průniku inhalační cestou se pomnožují v buňkách sliznice nosu, průdušnice i průdušek. Někdy lze vykultivovat i psí herpesvirus a psí adenovirus typu 1. Tyto viry způsobují jen mírné příznaky onemocnění u oslabených nebo mladých jedinců. Počáteční virová infekce ale způsobí poškození sliznice dýchacího systému a umožní tím osídlení sliznic bakteriemi. Z bakterií, které se podílí na infekci, lze jmenovat zejména druh Bordetella bronchiseptika, dále rody Pseudomonas, Pasteurella, Streptoccoccus a Klebsiella. Nejčastěji dochází k nakažení při koncentraci většího množství psů (výstavy, hromadné akce se psy, společné kotce). Klinické příznaky onemocnění mohou probíhat v různém stupni závažnosti. Lehké příznaky zahrnují krátkodobé epizody suchého kašle s ojedinělými výtoky z nosu a očí, občas doprovázené dávením. Těžší příznaky se projevují horečkou, apatií a vlhkým kašlem, popřípadě i ztíženým dýcháním. Jsou doprovázeny závažným zánětem průdušek a plic. Ve většině případů laryngotracheitida spontánně odezní do sedmi až deseti dní. Důležitou zásadou léčby takto nemocných psů je dodržování klidu, neboť fyzická zátěž vyprovokuje záchvaty kašle. Při lehkém postižení se používají látky tlumící kašel. Při těžších klinických příznacích a teplotě jsou indikována antibiotiky. Preventivně se vakcinují štěňata ve stáří osmi týdnů s revakcinací jednou ročně. V případě nekomplikovaného průběhu onemocnění je prognóza dobrá. U nevakcinovaných štěňat, chronicky nemocných psů nebo psů s oslabeným imunitním systémem z různého důvodu může laryngotracheitida vyústit v život ohrožující bakteriální zánět plic a průdušek.