infekční peritonitida koček

FIP, feline infectious peritonitis – virové onemocnění postihující nižší věkové kategorie s fatálním průběhem a minimálním úspěchem na vyléčení. Původcem onemocnění je RNA virus infekční peritonitidy koček, který se řadí do čeledě Coronaviridae. Nejčastěji se nemoc vyskytuje v případě chovu zvířat o vysoké koncentraci. Infekční peritonitida se šíří nepřímým kontaktem při sdílení společných misek na krmivo či pitnou vodu, ale hlavně přímým stykem s nemocným zvířetem, které často nevykazuje zjevné příznaky nemoci. Prokázaný je i přenos přes placentu, kdy může dojít k potratu nebo narození málo životaschopných mláďat. Infekce se vykytuje u mladých koček do dvou let nebo starších nad deset let. Infekční peritonitida se objevuje ve dvou formách. Prvními příznaky tzv. vlhké efúzivní formy jsou nechutenství a horečka, která nereaguje na podávání antibiotik. U určitého počtu takto postižených koček lze pozorovat nebolestivé zvětšování objemu dutiny břišní, popřípadě ztížené dýchání v důsledku hromadění výpotku. Dalšími příznaky mohou být zvracení, průjem a žluté zabarvení sliznic. Výraznými srdečními šelesty se může projevit výpotek v perikardu. Suchá neefúzivní forma se projevuje vyhublostí, zvětšením ledvin a mízních uzlin, dále zvětšením jater a sleziny. Často nemoc postihuje i oko, kdy může dojít k odchlipování sítnice a hromadění hnisu či krve. Objevují se i příznaky postižení CNS zahrnující nekoordinované pohyby, kývání hlavou do stran, třes, obrny a nystagmus očí. Preventivně lze využít živou vakcínu od šestnáctého týdne věku s revakcinací za tři týdny a poté každoročně. Důležité je vakcinovat pouze zdravé zvíře. Jako vhodné prostředky proti šíření této infekce se používají chovatelská opatření sestávající z časného odstavu koťat a jejich oddělení od ostatních vrhů. Prognóza v případě klinického onemocnění není příznivá, neboť choroba končí smrtí do šesti měsíců.