italské války 1495-1559

Války o Itálii – mocenský konflikt mezi Francií a Habsburky. Války o Itálii byly součástí politického boje obou sil i v dalších částech západní Evropy. Italské války začaly bojem o neapolské dědictví mezi francouzský králem Karlem VIII. (dědic Anjouovců) a aragonským králem Ferdinandem II. Katolickým. Karel VIII. ovládl v roce 1495 s podporou svých italských spojenců (Milánsko, Benátky, Savonarola). Neapol, kterou však byl nucen v důsledku epidemií v armádě a vytvoření severovýchodní ligy (Aragon, Habsburkové, Benátky) vyklidit. Jeho nástupce, Ludvík XII. ovládl roku 1499 Milánsko (jako dědic Viscontiů proti Sforzům) a Neapolsko. V Neapolsku bzl poražen v roc e1503, pokusil se udržet Milánsko za pomoci cambraiské ligy . V roce 1511 bzl poražen vojsky nové severovýchodní ligy (Spanělsko, Švýcarsko, Benátky a od roku 1512 Anglie). Francouzskou expanzi obnovil František I. Vítězstvím u Marignana v roce 1515 získal Milánsko. Po jeho porážce u Pavie roku 1525 však Itálii ovládli Španělé. Proti španělské nadvládě hledaly italské státy oporu v novém spojenectví s Francií (cognacká liga), ale byly zaskočeny rázným postupem císaře Karla V. Přitom došlo k vyloupení Říma německými žoldnéři (Sacco di Roma). „Dámský mír“ v Cambrai z roku 1529 a mír v Cateau Cambrésis z roku 1559 potvrdily hegemonii Habsburků nad Itálií. Francie orientovala svou expanzi do Lotrinska. Italské války negativně ovlivnily další politický a hospodářský vývoj Itálie.