Jan Kapras

*17.1.1880 – †13.5.1947, český právní historik a politik. Profesor Univerzity Karlovy. Zprvu se zabýval dějinami českého soukromého práva, později se zaměřil na syntetické zpracování práv, dějin zemí koruny české. Sledoval otázky národnostního vývoje v českých zemích a systematicky pracoval na objasnění právních dějin Lužice, Slezska a Kladska. Významné bylo jeho pedagogické působení na právnické fakultě Univerzity Karlovy (Kaprasova právně historická škola). Jako přední znalec české historie státního práva se účastnil pařížské mírové konference roku 1919, kde byl konzultantem pří vytyčování hranic České republiky. V letech 1920 – 1927 člen československo-polské delimitační komise. V letech 1931 – 1935 senátor Národního shromáždění, v letech 1938 – 1939 ministr školství a národní osvěty ve vládě pomnichovské České republiky. V době od roku 1939 do ledna roku 1942 v protektorátní vládě, kde patřil k blízkým spolupracovníkům generála A. Eliáše. Hlavní díla: Právní dějiny zemí koruny české, Přehled právních dějin zemi české koruny (vysokoškolská učebnice), Český stát a centralizace zemí habsburských.