Jaromír Nohavica

*7.6.1953 (Ostrava), český písničkář, textař, básník, překladatel. Autor více než 800 písní. Pracoval jako dělník a knihovník, psal písňové texty pro ostravské zpěvačky a zpěváky pop-music, především pro Marii Rottrovou. Pro ni také otextoval píseň Lásko, voníš deštěm. Od roku 1981 byl na volné noze jako textař. O rok později přednesl s kytarou vlastní písně. Psal písně milostné, s historickým námětem, o sportu, zhudebňoval básně a překládal ruské písničkáře – Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavu. Během osmdesátých let získal širokou popularitu, i přesto že jeho desky se téměř nevydávaly. Teprve až roku 1985 se objevilo první EP, dlouhohrající deska byla vydána až v roce 1988. Po revoluci nastalo u Nohavici období osobní krize. Ohlásil konec veřejného hraní a podrobil se protialkoholní léčbě. Přelomem v jeho tvorbě bylo album Mikymauzoleum, které bylo jako první Nohavicova deska nahráváno ve studiu a s aranžemi Karla Plíhala. V roce 1997 koncertoval se sestavou hudebníků Kapela, později opět sám s kytarou a heligonkou. V roce 2002 ztvárnil hlavní roli ve fiktivním dokumentu Petra Zelenky Rok ďábla.

Vybraná diskografie: Darmoděj (1988), Osmá barva duhy (1989), V tom roce pitomém (1990), Mikymauzoleum (1993), Tři čuníci (1994), Darmoděj a další (1995), Divné století (1996), Koncert (1998), Moje smutné srdce (2000), Babylon (2003), Doma (DVD+CD, 2006), Ikarus (2008), V Lucerně (2009), Tak mě tu máš (2012), Tenkrát (2013), Jarek Nohavica a přátelé (2014), Poruba (2017), V Gongu s Janáčkovou filharmonií řídí Marko Ivanovič (2018), Máma mi na krk dala klíč (2020).