Jiří Kolář

*24.9.1914 (Protivín) – †11.8.2002 (Praha), český spisovatel a výtvarník. Stal se autorem civilistní a experimentální poezie, básnických deníků a knih pro děti, byl esejista a překladatel. Většinu života prožil na Kladně. V roce 1932 se vyučil truhlářem, po té byl nějaký čas bez místa. Pracoval zejména v dělnických profesích. Mezi lety 1945–1949 pracoval jako redaktor v družstvu Dílo, pak ve svobodném povolání jako spisovatel a výtvarník. V roce 1945 vstoupil do KSČ, ale ještě téhož roku v srpnu z ní zase vystoupil. V roce 1952 byl Kolář identifikován jako autor svazku Prométheova játra, byl zatčen a po devíti měsících vazby v roce 1953 propuštěn. V roce 1977 podepsal Chartu 77. V roce 1979 vycestoval na stipendium do západního Berlína. Od roku 1980, kdy mu československé úřady odmítly prodloužit vízum a v nepřítomnosti ho odsoudili k roku vězení a ztrátě veškerého majetku, žije v Paříži, odkud finančně podporoval české umělce a kde po čtyřech letech získal francouzské státní občanství. Po roce 1989 žil Kolář střídavě v Paříži a v Praze, od roku 1997 žil trvale v Čechách. V roce 1991 byl vyznamenán Cenou Jaroslava Seiferta a Řádem T. G. Masaryka. Spolu s J. Chalupeckým založil Skupinu 42. Kolář byl členem Umělecké besedy. Od 60. let se programově zabýval koláží, využíval a později nově rozvíjel její modifikované principy (chiasmáže, muchláže, proláže) a objevil roláž. Jiří Kolář je dnes obecně považován za klasika koláže, žánru jehož geneze souvisí s počátky moderního umění. Kolář však dokázal tento žánr inovovat a vytvořit z něj svébytnou výtvarnou disciplinu. Umožnila mu to výjimečná originalita jeho osobnosti, neobyčejná tvůrčí invence a téměř hudební smysl pro variace. Jeho manželka Běla Kolářová byla také výtvarnicí.