Jiřina Šiklová

*17.6.1935 (Praha) –†22.5.2021 (Praha), rozená Heroldová, česká socioložka, pedagožka a publicistka. Narodila se do rodiny lékaře a učitelky. Po absolvování oboru filozofie a historie na FF UK působila 1960–1970 jako odborná asistentka na katedře filozofie a sociologie FF UK, patřila mezi zakládající členy katedry sociologie. V 70.–80. letech postupně uklízečka a pracovnice gerontologického oddělení v Thomayerově nemocnici v Praze; současně politicky činná v disentu, signatářka Charty 77. Podílela se na distribuci zahraničních i exilových knih. V období 1981–1982 vězněna z politických důvodů. Od roku 1990 přednášela na katedře sociologie FF UK v Praze. V roce 1991 založila a vedla centrum Gender Studies v Praze. Byla aktivní v několika obecně prospěšných nadacích (Vize 97, Nadace Charty 77). Vybraná ocenění: Žena Evropy za přínos integraci Evropy (1995), Medaile Za zásluhy I. stupně od prezidenta Václava Havla (1999), plaketa Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v České republice (2000), Stříbrná medaile Senátu Parlamentu České republiky (2020).

Vybraná bibliografie:  Studenti a ideologie na západě (1969), Co všechno snese žena (1978), Deník staré paní (2003), Dopisy vnučce (2007), K čemu dnes humanitní vědy? (2008), Matky po e-mailu (2009), Bez ohlávky (2011), Stoupenci proměn (2011), Intelektuál ve veřejném prostoru (2012), Příjemný zralý věk (2013), Vyhoštěná smrt (2013), soubor dopisů z vězení z let 1981–1982 Omlouvám se za svou nepřítomnost (2015), Amendar (2018).