Jurij Ljubimov

*30.9.1917 (Jaroslavl, Rusko) – †5.10.2014 (Moskva, Rusko), vlastním jménem Jurij Petrovič Ljubimov, významný ruský divadelní režisér a příležitostný herec. Narodil se v Jaroslavli, v roce 1922 se rodina přestěhovala do Moskvy, jeho rodiče však později skončili ve stalinských žalářích. K divadlu se dostal ve 30. letech, kdy studoval na akademiích, jež zřizovala známá avantgardní scéna MCHAT-II nebo Vachtangovo divadlo, kde také ztvárnil své první role. Poté sloužil v armádě, zúčastnil se rusko-finské války a během druhé světové války byl členem armádního uměleckého souboru. Po válce se vrátil do Vachtangova divadla, kde v roce 1957 debutoval jako režisér. V 50. letech se také jako herec objevil v několika filmech. V roce 1964 založil v Moskvě legendární divadlo Na Tagance, jež pod jeho vedením navázalo na tvůrčí tradice divadelních legend jako byli Konstantin Stanislavskij, Jevgenij Vachtangov, Vsevolod Mejerchold a Bertolt Brecht. Svými inscenacemi i statečnými občanskými postoji provokoval tehdejší sovětskou moc a jako režimu nepohodlný byl v roce 1983 zbaven sovětského občanství a na čtyři roky se ocitl v nucené emigraci (mj. žil a režíroval v Izraeli, v Rakousku, ve Švédsku a Velké Británii). Vrátit se mohl až v době sovětských reforem v roce 1988 a poté opět řídil divadlo Na Tagance až do roku 2011, kdy ho opustil po sporech s herci během hostování v Praze. K jeho nejslavnějším inscenacím patřil Hamlet s Vladimírem Vysockým nebo Puškinovo drama Boris Godunov. Režíroval také po celém světě řadu operních titulů, mj. ve světové premiéře (v milánské La Scale) uvedl operu Luigiho Nona Když byl úsvit láskou ztěžklý. Proslul jako nekompromisní a na disciplíně si zakládající režisér, který patřil k nejvýznamnějím osobnostem nejen ruského, ale i světového divadla (za své dílo získal řadu prestižních mezinárodních ocenění), a který pracoval až do vysokého věku (ještě v roce 2013 uvedlo moskevské Velké divadlo operu Kníže Igor v jeho nastudování). Jeho blízkou spolupracovnicí (i při vedení divadla) byla jeho manželka Katalina Ljubimovová, původně maďarská divadelní kritička, s níž se oženil v roce 1978 a s níž měl syna Petra. Vybraná filmografie (herec): válečné drama Nesmrtelní (1945), drama Zkušební pilot (1946), komedie Veselá vojna (1946), adaptace románu Daniela Defoea Robinson Crusoe (1946) životopisné drama Mičurin (1948; uváděno též pod názvem Život v květech), hudební komedie z prostředí kolchozů Kubánští kozáci (1949), životopisný snímek Skladatel Glinka (1952), životopisné historické drama Přítel talentů (1953), adaptace Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic (1956), drama Život znovu začíná (1958), drama Člověk z planety Země (1958).