Kacušika Hokusai

*1760 (Tokio) – †1849, japonský malíř, představitel Ukiyo-e. Jeho adoptivní otec byl dvorním dodavatelem zrcadel. V mládí pracoval v knihkupectví, později u rytce. V letech 1779–1785 byl žákem dřevorytce Šunšó (*1726 – †1792), jenž získal popularitu obrazy divadelních herců. Jako napodobitel Šunšó se Hokusai nazýval Šunro. Protože se pro svůj vyhraněný individualismus s učitelem špatně snášel, roku 1785 se osamostatnil a prováděl dřevoryty divadelních herců a ilustrace vlastních novel. Kromě grafiky se zabýval i básnictvím a prózou. Nejvýznamnější Hokusaiovy grafické práce vznikly po roce 1820. V jeho díle se projevily nejrůznější vlivy. Mezi mistry barevného dřevorytu, jako byli Hokusai, Kijonaga (*1752 – †1815), Masanobu (*1761 – †1816) a Utamaro (*1754 – †1806), existovala vzájemná výměna motivů a formálních prvků. Na Hokusaie působila i čínsko-japonská škola Kanó a Tosa a holandská grafika. Po Utamarově smrti byl vůdčí osobností japonského barevného dřevorytu. Kvalita jeho díla se stále zvyšovala. Roku 1825 vznikly první Pohledy na horu Fudži a v roce 1829 Kresby ze života. V letech 1827–1830 vydal známé cykly ptáků a květin. Za krajinářskými motivy podnikl řadu cest. V posledním dvacetiletí svého života provedl svá umělecky nejdokonalejší díla, Obrazy básnictví, Sto pohledů na horu Fudži a Sto básní, které vyložila kojná. Stáří prožil v chudobě, strýcovou marnotratností udělal bankrot a v letech 1834–1836 byl vyhoštěn z Tokia. „Starý bláznivý malíř“ – jak se sám nazýval, vytvořil během svého života více než 40 000 listů a ilustrace do více než 500 knih. Vychoval mnoho žáků. Vedle Utamara a Hirošiga patří Hokusai k nejznámějším mistrům japonského barevného dřevorytu. Jeho dílo svými výtvarnými hodnotami, kaligrafickou kresbou, plošnou zkratkou a poměrem linie a barvy silně zapůsobilo na západní umění, počínajíc impresionismem, přestože Evropa poznala jeho grafické listy z nedokonalých a barevně málo kvalitních obtisků opotřebovaných desek.