Kamila Moučková

*8.4.1928 (Jihlava) – †24.11.2020 (Praha), rozená Nová, česká rozhlasová a televizní hlasatelka. Narodila se do rodiny předválečného komunistického novináře Viléma Nového. Ten později z obavy o život na začátku okupace uprchl do Anglie, kde působil ve vysílání BBC. Používal vlastní jméno, což rodinu doma ohrozilo. V té době se matka s Kamilou i mladší dcerou přestěhovaly na Vysočinu k babičce. Když byla matka v roce 1942 zatčena a uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, babička poslala čtrnáctiletou Kamilu do Polné, kde u rodinného známého, zubaře Švorma, působila jako instrumentářka. Paní Švormová byla členkou ochotnického spolku a brávala Kamilu s sebou na zkoušky, což ovlivnilo její budoucí životní dráhu. Po válce se vrátila maminka z koncentračního tábora s vážně podlomeným zdravím, vážila 38 kilo a otec se z Anglie vrátil s novou partnerkou. V té době otec Kamilu přihlásil za členku komunistické strany a předal jí už platný členský průkaz, jak sama vzpomínala pro Paměť národa. Po válce vystudovala konzervatoř a hrála v oblastních divadlech, nejdříve v Teplicích, později v Horáckém divadle v Jihlavě. Tam poznala svého prvního manžela Miloše Williga a přivedla na svět dceru. V roce 1948 zahájila angažmá v pražském Libeňském divadle a mladé manželství se záhy rozpadlo. Ráno v den svatby s druhým manželem Josefem Moučkou v roce 1949 náhle zmizel otec Vilém Nový i se svou druhou ženou. Ukázalo se, že v rámci komunistických stranických čistek byl zatčen, odsouzen a uvězněn na 5 let. Kamila Moučková začala pracovat i v rozhlase a od roku 1956 v Československé televizi. Dne 1.1.1957 se stala první ženou-hlasatelkou televizních zpráv v Evropě, protože do té doby jako hlasatelé TV zpráv pracovali jen muži. Sama později přiznala, že obsah zpráv ji v té době příliš nezajímal a že nevědomě šířila dobovou propagandu. V roce 1959 ji opustil manžel, se kterým měla další dvě děti. V srpnu 1968, po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, se účastnila protiokupačního zpravodajského vysílání televize. V den okupace, 21.8.1968 vysílala až do okamžiku, kdy ji ozbrojení sovětští vojáci vyvedli z TV studia v Měšťanské Besedě. S kolegy pak pokračovali v tajném vysílání zpráv z podzemního studia v protiatomovém krytu v Tesle Hloubětín až do 27. srpna, než byli odhaleni. V důsledku svých postojů k okupaci a nastupující normalizaci byla v roce 1970 vyhozena z Československé televize. Těžce získávala jakoukoliv práci, pracovala jako prodavačka, servírka, uklízečka nebo kantýnská až do roku 1989. Jako jedna z prvních připojila svůj podpis k Chartě 77. V té době už žila se svým třetím partnerem, hercem Jiřím Zahajským, byli spolu 31 let. Po roce 1989 se na nějaký čas vrátila k televiznímu zpravodajství a v období 1990–1993 moderovala publicistický pořad Objektiv, později pořad pro seniory, který vymyslela – Barvy života. Působila také jako radní na Staroměstské radnici. V roce 2013 obdržela cenu Arnošta Lustiga za udržení a rozvoj hodnot, jakými jsou odvaha a statečnost. 28. října téhož roku jí prezident M. Zeman udělil medaili Za zásluhy.