Karel IV. Španělský

*11.11.1748 (Portici) – †20.1.1819 (Řím), španělsky Carlos IV., zvaný také el Cazador – Lovec, z dynastie španělských Bourbonů, španělský král v letech 1788–1808. Vládl v duchu feudální klerikální reakce. Rozhodující moc postupně získal královnin favorit a první ministr V. Godoy. Po prohrané válce s Francií mezi lety 1793–1795 se Španělsko stalo poslušným nástrojem francouzské politiky. Spojenec Francie v námořní válce s Británií v letech 1796–1802, během níž byl těžce poškozen španělský obchod a otřeseno španělské panství v amerických koloniích. Roku 1807 vstoupila do země francouzská armáda. Protivládní povstání, vedené synem Karla IV. Ferdinandem VII., donutilo Karla IV. k abdikaci. Do španělských záležitostí zasáhl i Napoleon I. Na schůzce v Bayonne donutil Ferdinanda VII. vzdát se vlády ve prospěch Karla IV., který rozhodnutí o španělském trůnu přenechal Napoleonovi. Španělé výsledky jednání v Bayonne neuznali a odmítli ve své většině i nástup Josefa Bonaparta na španělský trůn.