Karel Mrázek

*29.11.1910 (Náchod) – †5.12.1998 (Jablonec nad Nisou), český stíhací letec, za 2. světové války jeden z velitelů československých leteckých jednotek v zahraničí. Narodil se do rodiny přednosty stanice jako pátý ze sedmi dětí. Jeho otec Emil Mrázek působil nejdříve jako výhybkář, výpravčí a později ve stanici Náměšť nad Oslavou jako přednosta stanice. Tam také Karel Mrázek nastoupil v roce 1916 na obecnou školu. Po skončení 1. světové války se rodina přestěhovala do Křenovic u Slavkova. Po obecné škole prošel měšťanskou školu Na Zvonařce v Brně (4 roky) a v roce 1925 úspěšně složil zkoušky na Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou v Brně, ale jako nadpočetný nebyl přijat a musel postupně vystřídat několik zaměstnání – nastoupil jako učeň do podniku MEZ Brno, poté Bartelmus & Donát. Napotřetí byl na průmyslovou školu přijat. Po absolvování Vyšší průmyslové školy elektrotechnické v roce 1931, v době Velké hospodářské krize vystřídal několik zaměstnání. Dvěma odvody na vojenskou prezenční službu v roce 1932 neprošel. Napotřetí po úspěšném odvodu dostal nabídku přihlásit se k letectvu. Nastoupil do Vojenského leteckého učiliště (VLU) v Prostějově a do školy pro důstojníky letectva v záloze tamtéž. Sloužil u Leteckého pluku 3 Generála-letce M. R. Štefánika v Nitře, jako četař-aspirant a v letech 1933–1934 jako podporučík letectva. Dále v Prostějově absolvoval pokračovací výcvik a stal se stíhačem. Působil u Leteckého pluku 2 Dr. Edvarda Beneše v Olomouci. Úspěšně dokončil Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a byl jmenován poručíkem. Po mnichovském diktátu a obsazení vlasti hitlerovským Německem odešel do polského Krakova a dále pak odplul lodí do Boulogne ve Francii. 6. září 1939 byl přidělen k 9. GC Escadrille 3/204 Groupe de Chasse. Postupně vystřídal několik francouzských stíhacích útvarů v severní Africe. Bitva o Francii se už chýlila k závěru, když byl na vlastní žádost přeložen k jednotce Groupe de Reconnaissance 4/108 formation C (Chasse), ale absolvoval už jen čtyři bojové lety. Společně s dalšími československými letci se přes Gibraltar přesunul do Velké Británie. V letecké Bitvě o Británii bojoval v rámci stavu 46. britské perutě RAF, v prosinci 1941 převzal velení československé 313. stíhací perutě RAF a po smrti Aloise Vašátka koncem června 1942 se stal velitelem československého stíhacího wingu (do roku 1943). Následně působil v různých štábních funkcích na velitelství britského stíhacího letectva a na Inspektorátě československého letectva v Londýně. Za válečnou činnost obdržel Croix de Guerre (francouský Válečný kříž), DFC, DSO, čtyři Československé válečné kříže 1939, tři medaile Za chrabrost. Po návratu do Československa v roce 1945 velitel 3. letecké divize v Brně, dosáhl hodnosti plukovníka, v březnu 1948 byl uvězněn, po propuštění na podzim 1948 degradován a přeložen do výslužby. Přestěhoval se z Brna do Jablonce nad Nisou a pracoval v podniku Autobrzdy. V roce 1968 byl rehabilitován a byla mu navrácena hodnost. Po roce 1989 se podílel na znovuobnovení činnosti Svazu letců, od dubna 1990 byl jeho čestným předsedou. V květnu 1990 byl povýšen do generálské hodnosti (díky upozornění F. Fajtla) a v roce 1991, už jako brigádní generál, obdržel Řád M. R. Štefánika třetí třídy.