Karel Schwarzenberg

*10.12.1937 (Praha) – †11.11.2023 (Vídeň), celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu, český politik a potomek významného českého šlechtického rodu. Narodil se jako nejstarší syn Karla Schwarzenberga a jeho manželky Antonie. Dětství prožil v Praze, na hradě Orlíku a v Čimelicích. V prosinci 1948 musel s rodiči opustit republiku a emigrovat do zahraničí. Ve Vídni a ve Štýrském Hradci studoval práva, v Mnichově lesnictví. Po smrti adoptivního otce Jindřicha Schwarzenberga studia přerušil a začal hospodařit na rodinných statcích v Rakousku a Bavorsku. V 80. letech se jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva zasazoval o dodržování lidských práv v Evropě. V rodinném sídle v Bavorsku umístil s Vilémem Prečanem Československé dokumentační středisko (archiv literatury zakázané komunistickým režimem, dnes součást Národního muzea v Praze) na podporu československého exilu a disentu. Na podzim roku 1989 se Karel Schwarzenberg vrátil do Československa a v červenci 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta republiky Václava Havla. Z funkce kancléře odešel v roce 1992 poté, co prezident abdikoval. V roce 1992 vedl první delegaci OBSE do Náhorního Karabachu po vypuknutí války mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Po pádu totalitního režimu byly jeho rodině v restitucích navráceny četné statky zabavené po Únoru 1948. Hospodařil v lesnictví a udržoval restituované památky, působil dále i v řadě nadací, komisí a spolků. Do vysoké politiky se vrátil v roce 2004, kdy byl jako společný kandidát US-DEU a ODA zvolen senátorem. Jeho mandát skočil v roce 2010. V senátu byl členem Výboru pro záležitosti EU i členem Klubu otevřené demokracie. Od ledna 2007 do května 2009 a od července 2010 do července 2013 byl ministrem zahraničních věcí České republiky. Po vzniku TOP-09 byl v období 2009–2015 předsedou strany. Během let obdržel řadu vyznamenání, mimo jiné Evropská Cenu za lidská práva (1989), Řád zlatého rouna (1991), Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. stupně (2002), Velké stříbrné vyznamenání za zásluhy Rakouské republiky (2005), Velkokříž řádu za zásluhy SRN (2008), Řád knížete Jaroslava Moudrého II. třídy (2020).