karlovarské požadavky

Historie, označení pro osm požadavků Henleinovy Sudetoněmecké strany vůči bývalé československé vládě, zformulovaných na sjezdu této strany v Karlových Varech v dnech 23.–24.4.1938. Henleinovci požadovali: 1. plnou rovnoprávnost německých národní skupiny v českých zemích s Čechy, 2. uznání německých národnostních skupiny za právnickou osobu, 3. přesně ohraničené uzavřené německé území v ČSR, 4. plnou samosprávu tohoto území ve všech oborech veřejného života týkajících se německých národnostních skupiny, 5. zákonnou ochranu všech Němců žijících v ČSR mimo německé uzavřené území, 6. odčinění hospodářských a národně politických křivd, způsobených Němcům československými orgány od roku 1918, 7. uznání a provedení zásady, že v německém území mají být pouze němečtí veřejní a státní zaměstnanci, 8. úplnou svobodu „německého světového názoru“ (tj. nacismu). Z taktických důvodů zde otevřeně neuvedli požadavek revize československé zahraniční politiky (zrušení československé smlouvy a sblížení ČSR s nacistickým Německem), který byl jinak na karlovarském sjezdu vysloven a prosazován pak v průběhu následujících jednání SdP s československou vládou. Karlovarské požadavky byly předem dohodnuty mezi zástupci SdP a německým vyslancem v Praze a konzultovány přímo na ministerstvu zahraničí v Berlíně. V duchu hitlerovských plánů směřovaly k rozbití územní celistvosti a k postupné likvidaci státní svrchovanosti ČSR. Československá vláda karlovarské požadavky odmítla, s představiteli SdP však vyjednávala až do poloviny září 1938.