klkání u koní

Zlozvyk často se vyskytující u mladých a temperamentních koní, kteří nejsou dostatečně zaměstnáni. Zvíře se ho může naučit již za pár dní od jedince, který tento zlozvyk ve společném ustájení provozuje. Předpoklad, že z klkání mohou vzniknout některé zdravotní poruchy nebyl většinou potvrzen. V ojedinělých případech se může vyskytnout opakující se kolika v důsledku nadmutí žaludku. Za nejčastější formu klkání se považuje klkání s opěrou. Kůň se zachytí řezáky za hranu žlabu nebo za vhodnou tvrdou podložku. Pak natáhne krk do vodorovné polohy a napne přední partie krčních svalů. Tím se přemístí hrtan a kořen jazyka aborálně (dále od úst), hltan se rozšíří a otevře. Tyto procesy v oblasti hltanu způsobí nasátí vzduchu, který po ochabnutí kontrahovaných svalů a návratu hrtanu do původní polohy unikne opět ven, popřípadě může být částečně polknut. Prouděním vzduchu tak vzniká typický klkavý zvuk Toto se opakuje několikrát po sobě. Kromě této formy klkání se rozlišuje ještě klkání bez opěry (tzv. lapání vzduchu), při kterém se zvíře o nic neopírá. Většinou kůň nejprve skloní hlavu na prsa a pak ji vyhodí dopředu a nahoru. Při tom se stahují krční svaly a v hltanové oblasti vzniká stejná situace jako při klkání s opěrou. Při vyšetření před koupí koně může na zlozvyk upozornit nenormální obroušení řezáků (tzv. klkavý skus) a zbytnění krčních svalů. Při odstraňování zlozvyku se nejprve ztíží klkání změnou stájového režimu. Žlaby, napáječky a další možné opěry se z boxu odstraní a k uspokojení potřeby zvířete je nutné se postarat o bohatou podestýlku a dostatek sena. Podle možností by měl kůň mít několikrát denně tělesnou zátěž. Také natřením opěrné plochy pro zuby dřevěným dehtem nebo upevněním klkacího řemínku stejně jako umístěním koně do výběhu vede často k odstranění zlozvyku. V úporných případech se však nelze obejít bez operativního ošetření. To odstraní přibližně ze tří čtvrtin případů klkání s opěrou. Výrazně horší jsou však vyhlídky operace u klkání bez opěry.