knižní drama

Literární dílo, které sice obsahuje všechny formální atributy dramatu (děj, dialogickou formu, rozdělení na dějství), ale zpravidla již předem rezignuje na scénické provedení, protože nerespektuje požadavky jevištní realizovatelnosti. U některých děl technika moderního divadla umožnila jejich provedení na jevišti (II. díl Goethova Fausta), jiná díla zůstala dramaty knižními. Za nejstarší knižní dramata lze považovat antická dramata Senekova, povahu knižních dramat mají i mnohá renesanční dramata humanistů. Rozkvět této formy lze pozorovat v období Sturm und Drang v německé literatuře. V české literatuře má povahu knižního dramatu básnické drama S.Čecha Roháč na Sióně a O.Theera Faěthón.