kolonát

[Latina], nájem velkostatkářské půdy chudým svobodným rolníkům a bezzemkům – kolónům. Rozvíjel se od poloviny 1. století př.n.l. v Itálii, kde se již otrocká práce stávala nespolehlivou (nebezpečí vzpour) a nevýhodnou (pokles produktivity práce). Půda velkostatků (latifundií) byla dělena na menší díly, které byly pronajímány kolónům. Ti platili stanovené nájemné nejprve v penězích, později v naturáliích. Protože se kolónům ponechávala část úrody, měli zájem na zdokonalení výroby. S rozvojem kolonát se však postavení kolónů zhoršovalo. Upadali do dluhů a tím i do závislosti na statkářích, kteří jim po vypršení nájemní smlouvy bránili opustit půdu a ukládali jim i pracovní povinnosti (stavba silnic, pomoc při žních). Od 3. století n.l. vzrůstal odpor kolónů, kteří utíkali z místa svého působení. Konstantin I. kolóny dědičně připoutal k půdě, aby se zajistilo pravidelné odvádění daní a omezila se možnost sociálních bouří.