konkláve

[Latina cum clave – „s klíčem“] – přísně uzavřené shromáždění kardinálů‑volitelů, které od II. lyonského koncilu (1274) vybírá římského papeže. Koná se v Sixtinské kapli ve Vatikánu nejdříve 15. a nejpozději 20. den po zániku apoštolského stolce (smrtí či rezignací pontifika); motu proprio Normas nonnullas papeže Benedikta XVI. (2013) však dovoluje dřívější zahájení, shromáždí‑li se všichni volitelé. Voliteli mohou být pouze kardinálové mladší 80 let v den sedisvakance; jejich počet nesmí přesáhnout 120, jak stanovili Pavel VI. (Ingravescentem aetatem, 1970) a Jan Pavel II. v apoštolské konstituci Universi Dominici Gregis (1996). Každé kolo hlasování probíhá tajně; ke zvolení je nutná dvoutřetinová většina platných hlasů všech přítomných (2 ⁄ 3 N zaokrouhlená nahoru, formálně ⌈2N/3⌉, kde N je počet volitelů). Po každé čtveřici neúspěšných hlasování následuje přestávka k modlitbě a rozpravě; cyklus se opakuje, dokud někdo nedosáhne požadovaného počtu hlasů. Lístky se spalují spolu s chemickým aditivem: černý kouř (fumata nera) oznamuje neúspěch, bílý (fumata bianca) úspěšnou volbu. Kardinálové během konkláve pobývají v Domus Sanctae Marthae a podléhají přísné izolaci; porušení tajnosti, včetně používání elektronických zařízení, se trestá automatickou exkomunikací latae sententiae. Přijetí volby potvrzuje zvolený papež odpovědí „Accepto“, volbou jména a veřejným předstupem na lodžii baziliky sv. Petra, kdy kardinál protodiakon oznamuje světu „Habemus Papam“.