lidové čtení

Literatura zábavná, výchovná i naučná, psaná převážně prózou a zaměřená na nejširší lidové vrstvy. Podobně jako středověká literatura si nezakládá na původnosti. Mezi charakteristické prostředky patří bohatý dobrodružný děj, smírný konec, jednoduchost vyjadřování. V rozvíjení děje hraje stěžejní úlohu náhoda. V českých zemích se lidové čtení uplatňuje od 2. poloviny 17. století, tedy později než v Německu (v 15.–16. století) a ve Francii.