Louis de Funés

[Fyné], *31.7.1914 (Courbevoie, dnes předměstí Paříže, Francie) – †27.1.1983 (Nantes, Francie), vlastním jménem Louis Germain David de Funès de Galarza, francouzský filmový a divadelní herec. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí, jeho rodiče přišli do Francie v roce 1904 ze španělské Sevilly (otec byl původním povoláním právník, ale ve Francii se živil jako obchodník s klenoty). Během školní docházky v sobě objevil talent imitátora, věnoval se též kreslení a hře na klavír. Po maturitě neúspěšně vystřídal několik zaměstnání (kožešník, fotograf, dekoratér, prodavač), koncem 30. let se začal živit jako pianista v baru Horizont na Montmartru a absolvoval herecké kurzy. Začínal na divadle ve hře Slaměný milenec a v následujících letech účinkoval na různých pařížských scénách. Před kamerou se objevil poprvé v roce 1946, ale dlouhé roky se prokousával epizodními a vedlejšími rolemi v desítkách filmů (např. v roce 1954 se objevil ve 20 titulech). První hlavní roli dostal v roce 1957 v komedii Smolař, ale na výsluní se probojoval až díky úspěšné divadelní hře Oskar (v roce 1958 triumfální turné po Francii, Alžírsku a Maroku, pařížská premiéra 29.1.1961), která mu pomohla k lepším filmovým nabídkám a k první slavné roli strážmistra Cruchota v komedii Četník ze Saint-Tropez, která se stala počátkem úspěšné četnické série a která ho vynesla na vrchol popularity. Následovala série filmů o Fantomasovi a další úspěšné komedie, v nichž většinou hrál cholerické mužíky a v nichž uplatnil svůj živelný humor a mimořádné mimické schopnosti (v tehdejším Československu navíc k jeho popularitě přispělo i mistrovské nadabování Františkem Filipovským). Za své celoživotní dílo čítající 150 filmů obdržel v roce 1980 Čestného Césara. Jeho první manželkou byla v letech 1936–1942 Germaine Elodi Carroyer, s níž měl syna Daniela, v roce 1943 se oženil s Jeanne Augustine Barthélemy de Maupassant (praneteř spisovatele Guy de Maupassanta), s níž měl dva syny – Patricka (*1944), který se stal lékařem, a Oliviera (*1949), jenž se několik let věnoval herectví (v několika filmech si zahrál společně s otcem) a později se stal dopravním pilotem (létal i slavný nadzvukový letoun Concord). Se svou rodinou, kterou miloval, žil de Funès na zámku Clermont u Nantes, kde si přísně chránil soukromí a úspěšně se věnoval pěstování růží (podařilo se mu vyšlechtit oranžovou La rose de Louis de Funès, která je oficiálně uznaným druhem). Zemřel na infarkt v důsledku dlouhodobých problémů se srdcem a vysokého pracovního nasazení.

Vybraná filmografie (herec, není-li uvedeno jinak): životopisné drama Na shledanou, pane Grocku (1950), komedie Žádná dovolená pro pana starostu (1951), komedie Moje žena je skvělá (1951), příběh z prostředí Paříže Adresát neznámý (1951), drama rasové nesnášenlivosti Počestná děvka (1952), historické drama Boží soud (1952), komedie Poprask v kabaretu (1954), komedie o pařížské rodině Otec, matka, služka a já (1954), drama Osení (1954), komedie Beránek s pěti nohama (1954), historická komedie Husaři (1955), drama podle románu Augusta Le Bretona Zákon ulice (1956), pokračování rodinné komedie Otec, matka, moje žena a já (1956), okupační komedie Napříč Paříží (1956), komedie o hudebním skladateli, který chce skoncovat se životem, Smolař (1957), komedie z prostředí idylického městečka Nevídáno, neslýcháno (1958), komedie Výhodná koupě (1961), dobrodružný historický snímek Kapitán Fracasse (1961), kriminální komedie Gentleman z Epsomu (1962), povídkový snímek Ďábel a desatero (1962), komedie Jak vykrást banku (1964), dobrodružná komedie o geniálním zločinci a nešikovném policejním komisaři Fantomas (1964), úspěšná četnická komedie Četník ze Saint-Tropez (1964), situační komedie Smolař (1965), volné pokračování filmu Fantomas pod názvem Fantomas se zlobí (1965), druhá část četnické série Četník v New Yorku (1965), válečná komedie Velký flám (1966), situační komedie Grand restaurant pana Septima (1966, + spol. na scénáři), další film o geniálním zločinci Fantomas kontra Scotland Yard (1966), bláznivá komedie Tonoucí se stébla chytá (1967), prázdninová komedie Senzační prázdniny (1967), filmová verze úspěšné divadelní hry Oskar (1967, + spol. na scénáři), komedie Tetovaný (1968), třetí část četnické série Četník se žení (1968), fantasy komedie Hibernatus (1969, + spol. na scénáři), hudební komedie Piti Piti Pa (1970), další pokračování příhod četnické stanice Četník ve výslužbě (1970), absurdní komedie Na stromě (1971), historická komedie Pošetilost mocných (1971), ztřeštěná komedie Jo (1971), „židovská“ komedie Dobrodružství rabína Jákoba (1973), gastronomická komedie Křidýlko nebo stehýnko (1976), manželská komedie Jeden hot a druhý čehý (1978), filmové zpracování Moliérovy hry Lakomec (1979, + spol. na scénáři a režii), sci-fi verze četnické série Četník a mimozemšťané (1979, + spol. na scénáři), komedie podle knihy René Falleta Zelňačka (1981, + spol. na scénáři), poslední četnická komedie a de Funèsův poslední film Četník a četnice (1982).