Ludvík Aškenazy

*24.2.1921 (Český Těšín) – †18.3.1986 (Bolzano, Itálie), český prozaik, dramatik, scenárista. Střední školu studoval v Polsku a na Ukrajině a filozofickou fakultu na univerzitě ve Lvově. 1942–1945 se účastnil bojů československého armádního sboru v SSSR, od roku 1945 pracoval v Československém rozhlasu v Praze. Po srpnu 1968 emigroval a žil v Německu. Autor nebo spoluautor námětů a scénářů filmů (Můj přítel Fabián, 1953; Tam na konečné, 1957; Májové hvězdy, 1959; Křik, 1963), autor rozhlasových (Servítek, 1967; Kůže, 1968; Pašije pro Andělku, 1968) a divadelních her (Host 1960; C.k. státní ženich, tisk 1963, premiéra 1962). Psal reportážní črty, povídky, novely (Vysoká politika, 1953; Indiánské léto, 1956; Vajíčko, 1963). Jeho prózy mají lyrický ráz, uplatňují zálibu v naivním a miniaturním světě dětí s jejich uvolněnou fantazií (Dětské etudy, 1955; Psí život, 1959; Putování za švestkovou vůní, 1959; Praštěné pohádky, 1966; Cestopis s jezevčíkem, 1970). V emigraci psal převážně německy (Wo die Füchse Blockflöte spielen, Märchen, 1976).